Alkohol za volantem – proč ne?!

S nulovou tolerancí vůči alkoholu zůstáváme pro svět dál „barbary z východu“.

Pro naše politiky (bez rozdílu vyznání) je téma alkoholu za volantem vždy vděčnou záležitostí. Bijí se v hruď, horujíce pro nulovou toleranci a národ tomu spokojeně naslouchá. Konec opilcům za volantem - tak to má být! Nikomu tak nějak nedochází, že téměř denně můžeme číst o tom, jak někoho policie přistihla za volantem s jedním, dvěma i více promile v krvi – zákon nezákon. K čemu je nám tedy nulová tolerance? K ničemu. Před šílenci nás neochrání. 

Samozřejmě, že nejlépe řídí člověk, když je úplně střízlivý. Stejně tak, když je odpočatý a ne unavený, když je klidný a ne rozčilený, zdravý a ne nachlazený, zabývající se v hlavě dopravní situací a nikoli rodinnými problémy, najedený (ne moc!) a ne hladový, koncentrovaný na řízení a nikoli na konzumaci hamburgeru, telefon, kolena spolujezdkyně či billboardy kolem silnice, které nám tu titíž chrabří političtí bojovníci za bezpečnost silničního provozu laskavě nechali vystavět. Jejich úkolem je přitom již z podstaty věci odvracet řidičovu pozornost od řízení. 

Ale zpět k tématu. Proč ten (zdaleka ne úplný) výčet řidičských nedokonalostí? Jednoduše proto, aby ukázal, že malé množství alkoholu v krvi je z hlediska bezpečnosti provozu prvkem nejen prakticky zanedbatelným, ale mnohdy dokonce i pozitivním. A to kvůli  působení alkoholu na trávicí procesy v lidském organismu. Kdo nevěří, nechť si vyzkouší dát jednou vepřo-knedlo-zelo s pivem a podruhé s půllitrem vody. Pak ať posoudí, kdy byl fyzicky způsobilejší k jízdě. Pro zvlášť zarputilé popírače alkoholu bych tento pokus navrhl zostřit výměnou vody za sklenici jablečného moštu nebo mléka.

Teď to podstatné – co je malé množství alkoholu. V zemích západní Evropy je povoleno zpravidla 0,3-0,5 promile. Má to svůj velmi logický důvod. Dáme-li slovo pracím loni zesnulého doc. MUDr. Václava Trčky, našeho špičkového farmakologa, zjistíme překvapivý fakt – vypije-li průměrný (85 kg vážící) muž 1 láhev vína o objemu 0,75 litru SPOLEČNĚ S JÍDLEM, maximální množství alkoholu v krvi dosáhne právě oněch 0,5 promile. A to je samozřejmě jen chvilkový exces. Navíc málokdo vypije při večeři (a už vůbec ne při obědě) sám jednu láhev, zpravidla se o ni podělí se společností. Do auta pak tedy usedá s hodnotou okolo 0,2 promile, což je téměř bezvýznamné, nehledě na to, že je dotyčný z hlediska řízení v mnohem větší pohodě, než náš vodní experimentátor s burácejícími útrobami z minulého odstavce.

Čeho se tedy bát? Že se zvýší počet šílenců za volantem? Zcela jistě nikoli. Jejich množství je na zákonných formulacích naprosto nezávislé. Nebo toho, kdo si dá u večeře trochu vína či piva? Také ne. Jediné potenciální riziko, které by mohlo být relevantní, je jakýsi efekt „ztráty soudnosti“. Tedy – „měl jsem už pivo, to se může, dám si ještě jedno, to vyjde nastejno, dám si třetí (čtvrté…)“ atd. Nakolik je takové riziko seriózní, posoudit nedokážu. Ale nebál bych se. Přece každý ví, zda chce vínem či pivem toliko obohatit stolování, či zda jde na pijatyku.

Nebo jsme národ hlupců, který to posoudit nedokáže? Podle našich politiků ano. 

07.03.2011 | Tomáš Dominec