Bordeaux 2010 - souhrnná zpráva

Kdyby měl charakter ročníku dostat pohádkový podtitul, pak by se rok 2009 jmenoval „O slunci a o teple“, zatímco příběh ročníku 2010 by nesl název „O suchu a chladných nocích“. Právě tady leží největší rozdíl mezi dvěma posledními ročníky. Oba se v historii nepochybně zařadí mezi ty vynikající, každý ovšem svým způsobem. Vína roku 2009 mají svůdný charakter, jsou plná, bohatá, lahodná, chutná, blízká modernímu vkusu, lačnícímu po srozumitelné, úderné blaženosti.

Vína roku 2010 jsou naproti tomu KLASICKÝM BORDEAUX, a to ve své dokonalé, krajní, extrémně silné podobě. Za 13 let svých en primeurových zkušeností jsem takováto vína nepotkal a hledám-li v historických pramenech, nenacházím žádný ročník s obdobným průběhem počasí. Především proto, že suchá léta byla téměř vždy doprovázená extrémními teplotami, což v roce 2010 nenastalo. Největší podobnost ukazuje ročník 1955 – jeden z těch legendárních.

Klima
Od Bordeaux nás dělí 1700 kilometrů, ale loňská zima nás bez ohledu na tuto vzdálenost postihla podobně. V Bordeaux byla dlouhá, deštivá, nepříjemná a rašení pupenů révy tak začalo se zpožděním. Slunečné počasí v dubnu ale vše otočilo, a tak na konci tohoto měsíce bylo zpoždění ve srovnání s rokem 2009 srovnáno. Počasí se tentokrát na obou březích Girondy nijak zásadně nelišilo, určité rozdíly na situaci ve vinicích pramenily spíše z tradičního časového náskoku, který má St. Émilion proti médockým vínům.

Koncem května začínala réva kvést v podmínkách téměř ideálních. Stál jsem právě v tom čase se sklepmistrem Ch. Angélus ve vinicích, kde mi ukazoval nádherně otevřené květy révy. „Zatím je to všechno skvělé, ale právě avizovali déšť - to by v tuhle chvíli byla katastrofa“. Na západě v tu chvíli už přitom tmavla obloha. 

Chmurná předpověď se vyplnila, ale naštěstí jen zčásti. Řada vinařství sice byla deštěm zasažena a přišla o část úrody, v konečném součtu se ale nejednalo o okolnost, která by se na výsledcích ročníku projevila zcela zásadně. Rozmary počasí nejvíce odnesly staré keře Merlotu, a to především v některých částech Pomerolu a St. Émilionu. „Před třemi týdny dny jsem měl dvojnásobek potenciální úrody, teď mám naopak sotva polovinu,“ postěžoval si Alexandre Thienpont ze Vieux Ch. Certan. Cabernety nebyly dotčeny vůbec.

Červen byl nadstandardně teplý, aniž by však došlo k teplotním excesům, známým z let 2009 a 2003. Vláhy byl zatím dostatek. To podstatné si příroda na vinaře teprve chystala. Hlavní chod hostiny roku 2010 totiž měl teprve následovat - sucho. Nikoli tak kruté, jako v roce 1947, ale stejně dosti nekompromisní. 

Srážek spadla v období červenec-říjen zhruba jedna třetina proti roku 2009. Díky suchu získávaly zrající bobule na stále větší koncentraci. Nastalo první kolo soutěže ve vinařském umu – část vinohradnická. Trvala od července až do října. Nabídka na koncentrované, zdravé, skvěle vyzrálé bobule hroznů byla více než lákavá, ale sladit v dokonalé formě zralost tříslovin se zralostí technologickou (cukry-kyseliny) nebylo v žádném případě úkolem pro začátečníky. Každý musel postupovat podle svých individuálních podmínek, především v závislosti na konkrétních půdních parametrech.

Ač nejsem žádným vášnivým obdivovatelem biodynamických vín (nikoli kvůli metodě, ale spíše kvůli výsledkům), už druhý rok za sebou musím říci, že takto ošetřovaná réva došla do finále jednoznačně suverénnějším způsobem.  Jakoby si příroda dokázala podstatně lépe sama zorganizovat vše potřebné, než člověk se všemi svými technickými triky a vynálezy. Jeden drobný příklad za všechny: „Na parcelách, které máme přírodním způsobem zatravněny, byly bobule jednoznačně bohatší na ovoce, než na těch obdělávaných,“ řekl mi Julien Meffre ze Ch. du Glana. Pokud chcete příklad z míst nejvyšších, dobře poslouží solitér v podobě Ch. Pontet Canet.

Až doteď jsem nezmínil okolnost, která je zcela zásadní a bez níž by vyprávění o suchu nevedlo zdaleka k takovému happy-endu. Noční chlad. V Bordeaux sice v létě vládlo příjemné, slunečné počasí, denní maxima ale nedosahovala úrovně roku 2009 (ani roku 2005). Souhrn minimálních teplot byl rovněž nízký, dokonce nižší, než třicetiletý průměr! Důsledek této skutečnosti znamenal obrovské plus pro révu – získávala (či přesněji méně ztrácela) na kyselinách. 

Luxusní klimatické podmínky pokračovaly i nadále. Vinaři jejich nabídku využili dokonale a se sklizní na jednotlivých parcelách vyčkávali na tu nejpříhodnější chvíli. Mohli si to dovolit, slunečné, ale přitom relativně chladné počasí pokračovalo až do poloviny října. Díky vysokému obsahu kyselin navíc nehrozilo, že by se zopakovala situace z předchozího ročníku – hrozba přezrálých, příliš mohutných vín. Sklizeň se tak protáhla na nezvykle dlouhý časový úsek. Optické třídící stroje, jež byly ještě v ročníku 2009 spíše raritou, se rozšířily do mnoha dalších vinařství. I to byl další z důvodů celkového úspěchu.

Vína
Mošt ze sklizených hroznů vykazoval mimořádné hodnoty v koncentraci, obsahu tříslovin i kyselin. Vinaři tak dostali do rukou úžasný materiál, silný ve všech parametrech - třaskavou směs, která měla šanci se v jejich rukou proměnit ve skutečnou vinařskou bombu. Tou se stát mohla, ale také nemusela. V tuto chvíli proto začalo další kolo soutěže ve vinařském mistrovství – část druhá, sklepmistrovská. Tady se ukázalo, na kterých vinařstvích současného Bordeaux vládnou schopnosti a zkušenosti spíše jen průměrné, a v jaké vzdálenosti od nich spurtuje špička pelotonu. Riziko nebylo v tom, že víno dopadne jako celek špatně, ale že se při zpracování nepodaří  sladit všechny složky do vzájemné harmonie. Tam, kde se to nepodařilo, dominuje cuvée přílišný extrakt či třísloviny, jinde vyčnívá vysoký alkohol či naopak překvapí příliš razantní kyselina. Těchto případů byla ale pouze menšina.

Klíčem k úspěchu byla dokonalá práce ve sklepě. Práce citlivá a jemná. Na řadě chateaux přistoupili k fermentaci za relativně nízkých teplot (většinou 24°-25°C), přeopatrnému nakládání s matolinami, zpravidla bez propichování klobouku a mnohde vůbec bez přečerpávání., ..Doucement, doucement, lehounce, něžně…tak znělo heslo dne. Zdaleka to nebyla metoda jediná, jak se přiblížit dokonalosti, i tady rozehráli vinaři široký rejstřík svých dovedností. Ledaskde se měnilo i složení cuvée, ať už vynuceně (kvůli ztrátám výnosů u Merlotu), či záměrně, většinou ve prospěch dokonalých Cabernetů. Merlot, rovněž skvěle vyzrálý, hrozil na některých terroirech přeci jen příliš vysokým potenciálním alkoholem (až 16°). Na jiných místech ovšem – a to zejména v kategorii základních vín – právě Merlot přinesl do cuvée kýženou chuťovou bohatost.

Výsledná vína jsou nadstandardní prakticky ve všech parametrech – mají více alkoholu, extraktu, tříslovin i kyselin. Silná je i ovocná složka, byť není ve výsledném tvaru dominantní. Třísloviny jsou nádherně zralé, mocné, nevysušující. Potenciál vín k dalšímu zrání je obrovský. Z degustačního hlediska je pozoruhodné, jak (všeobecně) vyšší hladina kyselin dokonale vyvážila sílu extraktu a alkoholu. U elitních vín fascinuje jejich harmonie a komplexita, u vín běžných má někdy navrch výraznější tříslovina, která je ale, jak už řečeno, bezproblémová a zralá.

Bílá vína těžila ze stejných podmínek a k ročníku 2010 si připíší rubriku „úspěch“. S vyšší chuťovou koncentrací, ale především s jasnou, svěží linkou, získanou díky vyšší aciditě.

Sauternská vína získala v bílých hroznech skvělou výchozí pozici a dočkala se i téměř ideálního nástupu botrytidy. Vína jsou chuťově pestrá, plná a především, tak jako v případě suchých bílých (ale nakonec i červených…) vín – svěží.

Úspěch ve všech vinařských barvách současně je v Bordeaux věcí nebývalou. Ani nemohu říci, že by některá apelace či určitý terroir získal náskok před ostatními. To vše je důsledek neobvyklých klimatických podmínek, které navíc sdílela prakticky celá bordeauxská oblast. Jejich základem je síla na straně jedné - a svěžest na straně druhé.

A na závěr citace jednoho z vinařů, kterého si dovolím nejmenovat: „Ročník 2009 byl bezesporu moc pěkný, gourmand, celý svět si pochvaloval. Šup s ním do Ameriky - je potřeba vydělávat peníze. Ale tohle, tohle je BORDEAUX!“

(Jen možná Amerika už není tou pravou zeměpisnou oblastí…)

18.04.2011 | Tomáš Dominec