Bordeaux 2011 souhrnně

Přes veškerou různorodost charakteru výsledných vín z ročníku 2011 lze dojít k jednomu zobecňujícímu poznání: vinaři v Bordeaux letos dali „nohu z plynu“ – a to včetně vín z elitní skupiny.

Klimatické podmínky ročníku 2011 (více o jejich klíčových faktorech v samostatném článku) připravily ke sběru révu sice zralou, avšak celkově nehomogenní. Nutnost velmi intenzívního třídění platila pro všechna vinařství.

Byl to důsledek hned několika různých ročních fází, které vedly k nerovnoměrnému rozvoji bobulí, a to často i na jednotlivých hroznech. Zdaleka ne všichni měli navíc v rukou surovinu stejné kvality. Vrtochy počasí v průběhu roku permanentně vyháněly vinaře do vinic a vyžadovaly reakci na neustále se měnící podmínky. Výrazně se tu projevil rozdíl nejen v terroiru, ale také ve zkušenostech, schopnostech i předvídavosti konkrétních lidí.

Nicméně perfektní třídění za pomoci desítek lidí, vibračních stolů či optických třídičů je v současnosti pro špičkové Bordeaux samozřejmostí a nepředstavuje pro žádné vinařství nijakou složitost. Pečlivá práce v této fázi ovšem letos mimořádně nabyla na významu.

Zajímavější informaci přináší pohled do zákulisí vinifikace. Tady se hrálo opravdu o hodně a do hry vstupovala jak profesionalita vinaře, tak technické zázemí. Poprvé v historii mohli např. na Ch. Cheval Blanc zpracovávat svých 44 parcel ve 44 samostatných tancích a je zcela pochopitelné, jaký je to obrovský přínos v ročníku, kdy každá parcela vyžadovala jiné zacházení. 

Vinaři si byli dobře vědomi, že letošní mošt je svým charakterem specifický, a že je při dalším postupu čeká citlivá a precizní práce. Stokrát dokola jsem o průběhu vinifikace slyšel totéž – „doucement, doucement“ – jemně, jemně. Proti jiným rokům tak volili fermentaci za nižších teplot a zkracovali celkovou dobu „cuvaison“, tedy dobu, během níž je víno v kontaktu se slupkami (včetně postmacerace). To vše s jediným cílem: „nepřepálit“ extrakci.  Postup naprosto rozumný, jediný možný pro to, aby vínům vévodila harmonie a nikoliv třísloviny či extrémní, vychýlený výraz.  Předcházející efekt bude dále umocněn dalším faktorem – obecně spíše nižším podílem nových sudů pro zrání. Berte to celé zároveň jako čitelné vinařské přiznání, že se ta vína jako celek prostě a jednoduše nemohou rovnat ročníku 2010. Jsem ale velmi rád, že v Bordeaux tentokráte nepodlehli pokušení „nabušit“ je o něco více a předstírat tak více síly a mohutnosti. Překvapivě pozitivně se to projevilo i u moderně zpracovávaných vín.

Pokud vína ročníku 2011 budou provázet i ceny v odpovídající výši, budou uvítána příznivě  - vedle „supervín“ je zapotřebí i normálních, pitelnějších ročníků za rozumné ceny.  Navíc se i v tomto roce najde řada vín, která bodovala i v absolutním srovnání a dokázala překonat výsledky z ročníku 2010.  Jednak jsou to individuální úspěchy některých vinařství v různých apelacích a jednak celá skupina vín, která se sice nacházejí na různých místech (St.-Émilion, Fronsac, Castillon), ale sdílejí prakticky zcela shodný terroir – jílovitou svrchní půdu na na vápencové skále.  Právě toto byl terroir, který se s podmínkami roku 2011 potkal dokonale.

Bližší informace naleznete na (postupně zveřejňovaných) komentářích k jednotlivým apelacím (St.-Estèphe, Pauillac, St.-Julien, Margaux, Haut Médoc, St.-Émilion, Pomerol, Fronsac a další oblasti).

16.04.2012 | Tomáš Dominec