Co znamená termín Crémant

Francouzskému sluchu zní slovo crémant podstatně lahodněji než tomu českému. Základem tohoto termínu je totiž výraz crème – smetana, šlehačka, která se tu dostala do souvislostí díky jemné a zároveň husté pěně crémantu bezprostředně po nalití.
   
Púvod má crémant v kraji, kde ho dnes docela jistě nenajdeme – v Champagne. Právě tady byla pod tímto názvem v minulosti vyráběna oblíbená varianta šampaňského s jemnějším perlením, kterého bylo docilováno nižším tlakem v láhvi. Zatímco běžné šampaňské mívá tlak 5-6 atmosfér, crémant zpravidla jen 3,6 atmosféry. Připomeňme jen, že míra tlaku nijak nesouvisí s kvalitou vína – je dána jen a jen množstvím cukru v tirážním likéru, který se do vína přidává před druhotným kvašením. Nižší tlak výsledného sektu má za následek právě jemnější bublinky, které tvoří onu pověstnou pěnu.

Termín crémant byl používán i v jiných regionech, ale jen v omezené míře – většina výrobců klasického sektu v Burgundsku i Alsasku dávala přednost označení „mousseux“  (tj. obecně šumivé víno) s dovětkem „méthode champenoise“. Jejich snahou bylo totiž co nejzřetelněji deklarovat, že se jedná o sekt vyrobený stejně poctivě jako šampaňské, tedy druhotným kvašením v láhvi, nikoli žádnou z alternativních levnějších metod (Méthode Charmat, kontinuální kvašení apod.)
 
Další vývoj situace však šumivým názvoslovím řádně zamíchal. Snaha výrobců ze Champagne o komplexní ochranu svého jména vyústila v roce 1985 v dohodu, jejímž výsledkem  byl zákaz používání termínu „méthode champenoise“ pro všechna vína nepocházející přímo ze Champagne, byť by byla vyrobena zcela totožným způsobem. Od té doby musejí nejen jiné francouzské regiony, ale celá práva dbalá Evropa používat namísto výrazu „šampaňská metoda“ termín „klasická metoda“ nebo „tradiční metoda“. Na druhé straně se Champagne vzdala termínu „crémant“ ve prospěch všech ostatních. Tím se crémant definitivně stal svébytným druhem sektu a vydal se na vlastní cestu, jež vedla mimo jiné k poměrně výraznému obchodnímu úspěchu – v myslích mnoha lidí se crémant usídlil jako jakési levnější šampaňské alter ego, které sice nedosahuje kvalit svého vzoru, ale díky totožnému výrobnímu postupu se mu v určitých aspektech blíží.
 
Crémant je tedy sekt, vyráběný stejnou metodou jako šampaňské, ale pocházející z jiného regionu, než Champagne. Obvykle ho charakterizuje nižší tlak v láhvi (tradičně 3,6 atmosféry), což je ale jen neoficiální úzus, nikoli zákonná norma. Ta naopak určuje minimální délku zrání vína na kvasnicích, která činí 9 měsíců. Detailnější pravidla pro výrobu crémantů si pak stanovily profesní organizace v jednotlivých regionech.  Těch, které mají crémant  jako oficiální produkt s označením AOC, je k dnešnímu datu celkem sedm – Burgundsko, Alsasko, Loire, Bordeaux, Limoux, Die a Jura. Přesněji řečeno je jich ještě o jednoho více – za hranicemi doplňuje francouzskou sedmičku Crémant de Luxembourg. Rozdíly mezi crémanty jsou dány specifiky jednotlivých regionů. Spojuje je stejná metoda, odlišuje především rozdílný terroir a druh použitých odrůd.

Může se crémant vyrovnat šampaňskému? Za určitých okolností ano. Pokud by do soutěžního klání nasadili ti nejlepší výrobci crémantů svá špičková cuvée a Champagne naopak postavila družstvo sestavené ze slabších reprezentantů této oblasti, skončil by výsledek patrně vítězstvím crémantů. V tomto případě by ovšem vzala za své jejich největší přednost – nižší cena. Ročníková cuvée elitních výrobců totiž už dosahují ceny levnějších šampaňských. Kvalita zkrátka vždy něco stojí.

Za normálních okolností jsou ale karty rozdány docela jinak – šampaňské je v oblasti sektů nezpochybnitelným králem dokonalosti, crémanty o příčku níže lákají především atraktivní cenou. 

22.12.2011 | Tomáš Dominec