Exkluzivity

Exkluzivitami nejsou při obchodu en primeur míněna vína výjimečná, ale ta, která používají při prodeji pouze jediný distribuční kanál (négocianta, resp dovozce).
 
Standardně jsou vína v rámci en primeur zpravidla obchodována volně – od château si je může koupit libovolný z négociantů (od négociantů libovolný z dovozců, od dovozců libovolný koncový zákazník).
 
Poměrně hodně château ale pracuje jen s omezeným množstvím négociantů. Důvody pro toto počínání souvisejí s obchodní strategií. Tržní situace je tím sice částečně ovlivněna, ne však nijak zásadně.

Poslední variantou jsou vína, která volí cestu tzv. exkluzívní distribuce – veškerý vyrobený objem jde jednomu jedinému négociantovi.  Na něm pak záleží, zda bude víno prodávat volně komukoli z dalších obchodníků (dovozců), či zda uplatní exkluzivní systém distribuce dál a pro určité země si vybere jednoho konkrétního dovozce.

Exkluzivity mohou mít trvalou povahu (většinou se jedná o případy, kdy je majetkově propojeno château a négociant), nebo pouze jednoroční, příp. několikaleté.

V kategorii Grand Cru Classé z Médocu je exkluzívním způsobem prodáváno pouze Ch. Batailley , které distribuuje négociant Borie Manoux. Ten dále s exkluzivitami nepracuje, u něj si ho tedy může objednat libovolný obchodník/dovozce. Více exkluzivit najdeme mezi druhými víny a u některých, rozlohou menších cru bourgeois.
Na pravém břehu jsou výměry vinohradů jednotlivých château v průměru podstatně menší, proto se tam exkluzivit vyskytuje více (zejména v Pomerolu).
 
Výhoda exkluzivity je jasná – négociant disponuje něčím, co jiní nemají, a může si zvolit cenu, jakou chce. Na druhou stranu musí být schopen prodat celé množství. Co je výhodou, je ovšem zároveň i nevýhodou- zatímco běžná vína mají širokou publicitu (jejich známost podporují de facto všichni obchodníci i dovozci, tedy v souhrnu stovky společností), exkluzivně prodávaná vína jsou veřejnosti mnohdy téměř zcela neznámá. V důsledku toho po nich nevzniká výraznější poptávka a négociant je tak stejně nucen stanovit cenu na přiměřené úrovni. 

U nás nehrají exkluzivity zdaleka takovou roli, jako např. na asijských trzích (Korea, Čína, Japonsko). U jednotlivých dovozců se jedná o 2-3 tituly, jen výjimečně více. Se vstupem ČR do Evropské unie se navíc natolik zjednodušil přístup na ostatní evropské trhy, že pro dovozce není problém si exkluzívně   distribuovaná vína nakoupit v jiných zemích (Německa, Rakouska apod.) – samozřejmě s cenovým navýšením.  

23.05.2011 | Tomáš Dominec