Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
Margaux souhrnně - en primeur 2011
Vína zralá, s vyváženým poměrem jednotlivých složek a bez jakýchkoliv problémů - zároveň však ve svém souhrnu jen málo vzrušující. Takové bylo Margaux ročníku 2011.
Margaux bývá zpravidla místem, kde se kvalitativní nůžky mezi víny rozevírají nejvíce. Je to logický důsledek velikosti apelace i její různorodosti. Letos ale v tomto směru nabídlo překvapivě sevřený tvar – rozdíly mezi elitními a „obyčejnými“ víny se evidentně zúžil. Obě skupiny se ze svých pozic tentokrát více přiblížily aritmeticky průměrné hranici.
Otázka, co je toho příčinou, mě pronásledovala od samého počátku degustací. V určitém smyslu má jednoduchou odpověď – extrémně časné vyzrávání hroznů vedlo k tomu, že nebylo nedozrálých vín. Uspěla tak i châteaux, která mívají z hlediska svého terroiru či aplikovaných praktik z tohoto pohledu problémy. Na druhou stranu to nevysvětluje, proč se špičková vína nedostala na ještě vyšší úroveň a proč celkový dojem z Margaux nebyl více přesvědčivý.
Jedno ze dvou vysvětlení, k nimž docházím, je celková povaha terroiru této apelace. Štěrkové půdy v Margaux jsou nejteplejší z celého Médocu. Ač se to může zdát těžko uvěřitelné, ve vinařském cyklu se tu vše odehrává o 3 -5 dní dříve, než třeba v Pauillacu. V komentáři k apelaci St.-Estèphe jsem uváděl mimořádně časný začátek květu révy ročníku 2011 na Ch. Cos d´Estournel – 17. května. Není to nic proti Margaux, kde kvetení nastalo ještě o týden dříve – 10. května!
Znamená to, že zdejší réva si užila suché období více, než kdekoli jinde. Půda v Margaux je navíc tradičně velmi náchylná k problémům s nedostatkem vody. Lze tak usuzovat, že právě toto období bylo pro révu v Margaux více stresující, než v ostatních médockých apelacích. I zde ale zároveň přineslo bobulím mimořádnou koncentraci.
Nevítaným zpestřením se stalo krupobití dne 4. 6., které v Margaux poničilo část vinic v centrální části apelace. Některé parcely zaznamenaly ztrátu až 80% hroznů. Na Ch. d´Issan tak poprvé mohli v akci využít svůj kanón proti krupobití. Kanón pálil – a kroupy se jako zázrakem Issanu vyhnuly. „Fakt netuším, zda to bylo díky kanónu, nebo jen čirou náhodou. Ale je mi to jedno – hlavně, že nás to nepostihlo“, komentoval to E. Cruse.
Sbíralo se v principu velmi časně, byť mezi jednotlivými châteaux panovaly rozdíly, vyplývající z odlišností terroiru. Tady se dostáváme k druhému možnému problematickému momentu – z hlediska celoročního průběhu mohlo u raných sběrů docházet k tomu, že zralost zrníček v bobulích nemusela plně odpovídat jinak dokonalé zralosti celkové, což by vysvětlilo tvrdší povahu tříslovin u některých vín.
Navzdory celoročním problémům s Cabernetem to byla právě tato odrůda, která ve svém závěru přinesla vinařům větší uspokojení, než Merlot. Míra jejího podílu do značné míry souvisí i s atraktivitou jednotlivých vín.
K úspěšným vinařstvím lze docela jistě zařadit Giscours, Kirwan, Issan a Rauzan-Ségla. Ta vína se sice nevyrovnají předcházejícím dvěma ročníkům, ale jednoznačně si zasluhují kladné ocenění. Příjemně překvapili také tradiční „outsideři“ – Rauzan-Gassies a Desmirail. A na samotném čele apelace nedalo tentokráte Ch. Margaux Palmeru žádnou šanci.