Potíže dovozce

Jakmile zaplatíte dovozci dohodnutou sumu za nákup en primeur, budete pak přibližně dva roky čekat na dodání vína. Řečeno zcela bez obalu – dva roky se pak musíte modlit, aby se tato dovozní firma nedostala do větších potíží. Totéž samozřejmě platí, pokud víno koupíte u zahraničního retailového prodejce. Pro (alespoň částečný) klid duše – od počátku en primeuru (tedy roku 1998)  dodnes se v České republice takový případ nestal.

To ale pochopitelně neznamená, že se stát nemůže. Navíc není koncový zákazník zcela vydán dovozci na milost a nemilost. První a zásadní věc, kterou je třeba mít, je kvalitní smlouva (ne žádné faktury, certifikáty či jiná potvrzení, která jsou z právního hlediska téměř bezcenná), jež ošetří přechod vlastnických práv na vámi již zaplacená vína tak, aby v případě krajních potíží dovozce nespadla do konkursní podstaty, ale zůstala vaším majetkem.

Druhá rada souvisí s volbou dodavatele. U firem, kde je en primeur podstatnou částí jejich činnosti, není samozřejmě žádná větší záruka, že se díky svým obchodním aktivitám nedostanou do problémů, než jiné společnosti. Funguje zde však stejný efekt jako u bordeauxských négociantů – protože tyto firmy nakupují na začátku kampaně a prodávají později, vždycky jim zůstane větší či menší přesah nakoupených vín. Ten jim přináší problémy s profinancováním, avšak zároveň vytváří skladové portfolio, které se dále zhodnocuje. V případě ekonomických problémů pak tyto firmy disponují atraktivním majetkem, umožňujícím nastalé problémy řešit. To sice nepřináší koncovému zákazníku úplnou jistotu, ale přeci jen představuje určité posílení „záruk“. 

23.05.2011 | Tomáš Dominec