Vína Jižního Tyrolska – Alto Adige

Jedny z nejmalebnějších vinohradů na světě dávají vzniknout jednoduchým, svěžím horským vínům.

Nejenom jablečný „Strudel“ a „Zuppa Goulasch“ připomenou našinci, že jsme kdysi sdíleli společné hranice habsburské monarchie. Také řada zde pěstovaných vinařských odrůd je nám důvěrně známá, a to přesto, že zdejší vína mají stylem blíže k rakouským kabinetním vínům, než k těm našim.

Přestože kraj pod štíty Dolomit má historii více než pohnutou, pro dnešního návštěvníka představuje téměř idylické spojení rakouské čistoty a preciznosti s italským espritem. Klidné časy zde ovšem nastaly až v sedmdesátých letech 20. století po vyhlášení Jižního Tyrolska autonomní oblastí (v rámci Italské republiky) spolu s uzákoněním oficiální dvojjazyčnosti. Právě ta představuje pro milovníka vín patrně největší oříšek – dáte-li si třeba zdejší  Lago Caldaro Scelto, můžete být dost překvapeni, že zcela totéž víno, jen od německy komunikujícího výrobce, se nazývá Kalterersee Auslese. Ale to je ve své podstatě nutno brát jako zajímavé jihotyrolské specifikum.

Není jediné. Tradiční způsob vedení révy v této oblasti používá pergolový systém, což je jeden z důvodů, proč je zdejší víno lehčí a relativně málo koncentrované.  Celková rozloha vinic činí přibližně 5.100 hektarů, ale vzhledem k poměrně dramatickým rozdílům v poloze jednotlivých vinohradů (z hlediska nadmořské výšky, sluneční expozice a půdního složení) tu napočítáme na 20 různých odrůd.

Bílá vína jsou až na nepočetné, čestné výjimky (Elena Walch…) především jednoduchá a nekomplikovaná. Zároveň ovšem svěží, čistá, příjemně pitelná a lahodná - zvláště od menších producentů. Červená vína mají podstatně těžší pozici, obhájit svůj odlehčený horský charakter vůči ostatní italské konkurenci není jednoduché. Podstatně lépe se to daří odrůdám Lagrein a Pinot Noir, než příliš jednoduché Schiavě či klasickým odrůdám z teplých oblastí – Merlotu či Cabernetu. Ale i zde existují výjimky.  Jak u bílých, tak u červených se v Jižním Tyrolsku potkáte téměř výhradně s jednoodrůdovými víny.

Z vinařského pohledu je nutno zmínit dvě jihotyrolská jména. Tím prvním je městečko Tramin, jež dalo vzniknout názvu jedné z populárních aromatických odrůd, tím druhým víno St. Magdalener (či Santa Maddalena), jež Mussolini neváhal označit za jedno ze třech největších italských vín. Ač některé „Magdaleny“ špatné nejsou, dávat je na roveň Barolu prostě a jednoduše nejde.

Níže jsou uvedeny nejvýznamnější odrůdy oblasti Jižního Tyrolska v používaném italském a německém názvosloví (pokud se liší). V závorce je uvedeno české pojmenování.


Bílé odrůdy:
Chardonnay
Moscato Giallo - Goldmuskateller
Müller-Thurgau
Pinot Bianco – Weissburgunder (Rulandské bílé)
Pinot Grigio – Ruländer (Rulandské šedé)
Traminer aromatico – Gewürztraminer (Tramín kořeněný)
Sauvignon
Sylvaner -  Silvaner (Sylvánské zelené)
Riesling italico – Welschriesling (Ryzlink vlašský)

Modré odrůdy:
Cabernet Franc
Cabernet Sauvignon
Lagrein
Lambrusco
Marzemino
Merlot
Pinot Nero – Spätburgunder (Rulandské modré)
Schiava – Vernatsch
Schiava Grigia – Grauvernatsch


A ještě přehled místních apelací v italském a německém názvosloví (na etiketě může být uvedeno v jednom nebo obou jazycích). U mnohých apelací je k místnímu jménu přidáván název použité odrůdy.

Alto Adige DOC – Südtirol DOC je zastřešující souhrnnou apelací, k níž mohou některé podoblasti přidat své vlastní místní označení:

Colli di Bolzano – Bozner Leiten
Meranese di Collina, Meranese – Meraner Hügel, Meraner
Santa Maddalena – St. Magdalener
Terlano –Terlaner
Valle Isarco – Eisacktaler
Vale Venosta - Vinschgau

Samostatné apelace kategorie DOC jsou dvě.  Lago di Caldaro (Caldaro) DOC – Kalterersee DOC je rozsáhlá údolní apelace, využívající mikroklimatu jezera Caldaro. Přechází plynule do sousední provincie Trentino, stejně tak jako poněkud nesourodá  apelace Valdadige DOC – Etschtaler DOC, která už má blíže k „teplejším“ vínům z Veneta, kam zasahuje rovněž.  Vína z nižší kategorie IGT nesou pak jednoduché označení - Vigneti delle Dolomiti – Weinberg Dolomiten.

06.05.2011 | Tomáš Dominec