Vinařství Německa - obecně

Německé vinařství má tisíciletou tradici. První vinice zde zakládali římské legie, které na začátku našeho letopočtu obsadily jižní část Německa a vytvořily obranou linii od Rýna po Dunaji až k Vídni.
 
Vinice byly vysazovány především v údolích řek - Rýnu a Mosely. Pěstovala se zde vždy bílá vína a němečtí vinaři dokázali po staletí udržet jejich vynikající jakost. Byla to především rýnská vína, která byla nejvíce žádána. Cenila se vína lahvově zralá, jantarové barvy, plná, aromatická.
Nejvíce si rýnská vína oblíbili Angličané a protože jim zachutnalo rýnské víno z okolí městečka Hochheim začali je nazývat Hock - tento název se stal v Anglii synonymem pro rýnská vína. Zatím co v minulých stoletích si angličtí lordi uchovávali ve svých sklepích tato vína i několik desítek let a nebylo výjimkou konzumovat rýnská vína stará 60 i více let, v dnešní době se více cení svěžest a lehkost. Neplatí to však pro vzácná predikátní vína jako je Beerenauslese a Trockenbeerenauslese. Tato sladká, plná a silně aromatická vína získávají na kvalitě teprve po delším ležení na lahvi, zakulacují se a komplexnost jejich chuti a aroma je nepřekonatelná. Legendárním vínem je Bernkasteler Doktor, jehož historie sahá až do 14. století. Nemocného arcibiskupa Boemunda II., kterému lékaři již nedovedli pomoci, vyléčilo víno z Bernkastelu a ten vděčně prohlásil, že nejlepší doktor pochází z Bernkastelu. Tato vinice existuje dodnes a víno z ní patří mezi nejdražší německá vína.
K podstatnému rozvoji vinařství došlo v Německu po druhé světové válce. V současné době je zde vysázeno přes 100 000 hektarů vinic a Německo zaujímá šesté místo na světě ve výrobě vína. Němečtí vinaři prosluli velkým zvyšováním úrodnosti vinic, což ovšem negativně ovlivňuje jakost vyrobeného vína.
Německé vinařské zákony byly vždy přísné. Poslední je z roku 1971 a stanovuje vinařské oblasti pro stolní vína, oblasti pro selská vína a oblasti pro značková (predikátní) vína, minimální stupně cukernatosti moštů pro výrobu jednotlivých druhů vín. V Německu se pro měření cukernatosti používají stupně °Oechsle, což je systém, který porovnává specifickou hmotnost vody s hmotností moštu. Přicukření moštu je povoleno, pokud minimální možné množství alkoholu klesne pod 8,5 % obj. Základním kamenem německého vinařského zákona je obsah cukru v hroznech a dle toho se německá vína rozdělují následovně:

Deutscher Tafelwein - jsou vína, která byla vyrobena pouze z hroznů vypěstovaných v Německu a z nich musí být minimálně 75 % z oblasti, která je uvedena na etiketě.
 
Landwein - je nová kategorie vín, zavedená v roce 1982 podobně jako francouzská vína Vin de Pays, vyrobeno z hroznů vypěstovaných v deklarované oblasti.
  
Qualitätswein bestimmter Anbaugebiete (QbA) - je víno z jedné z určených oblastí. Mošt může být přicukřen a víno oslazeno pomocí Süssreserve. Je to sterilovaný mošt, který obsahuje max. 2 % obj. alkoholu, ale často je úplně bez alkoholu. Přispívá ke zvýšení sladkosti a hroznové svěžesti vína. Musí být vyroben ze stejných hroznů, jako víno, do kterého se přidává. Do této kategorie patří nejznámější německé víno – Liebfraumilch.

Qualitätswein mit Prädikat (QmP) – přívlastková vína jsou nejkvalitnější německá vína. Těchto typů je šest a jsou stejné jako u nás. Výjimku tvoří Trockenbeerenauslese (suchý bobulový výběr) – hrozny se nechávají na keřích až seschnou a pak se vybírají jednotlivé bobule.

Německé vinohrady se soustřeďují na jihozápadě a všude převažují hlavně bílé odrůdy. Základní odrůdou je Ryzlink z okolí řek Rýn a Mosela. Zde se vyrábí jedny z nejlepších ryzlinků na světě. Dalšími zajímavými oblastmi jsou např. Bádensko, Franky, Falcko a další.

Hodnocení Německých vinařství zde.

(kg, oz)

01.07.2011 | Tomáš Dominec