Vinařství Nového Zélandu

Nový Zéland nabízí návštěvníkům nejenom očekávanou dávku nádherné přírody, ale milovníkům vína navíc i neobvyklý pohled na vpravdě pionýrský rozmach vinařské výroby, která v této zemi zaznamenává neuvěřitelný růst.

První doložená zmínka o pěstování vinné révy se sice datuje do roku 1819, přesto až donedávna byla výroba vína na Novém Zélandu spíše kuriozitou. Není ani divu – prakticky až do šedesátých let dvacátého století se víno díky prohibici nesmělo objevit na pultech obchodů ani v běžném prodeji v restauracích. Změna společenských okolností i zákonných norem a současně také krize v odbytu ovčí vlny přivodila proměnu, kterou umocnil nečekaný úspěch zdejšího Sauvignonu na výstavě v Londýně roku 1986. Réva začala být hojně vysazována jak na několika historických lokalitách, tak i na místech zcela panenských.
 
V roce 1994 se na Novém Zélandu nacházelo již 6110 hektarů vinic, o deset let později trojnásobek a v současnosti dosáhla jejich rozloha dokonce 30 tisíc hektarů. V průběhu masivní výsadby se výrazně změnila i odrůdová skladba. Pamatuji se, že ještě v polovině devadesátých let novozélandskému stánku na světové výstavě Vinexpo jednoznačně dominoval Müller-Thurgau. Ten tu lze sice nalézt stále, ale pouze ve zcela okrajové roli. Více jak polovinu rozlohy vinohradů na Novém Zélandu ovládá Sauvignon, následován Chardonnay a Pinotem Noir. Další pořadí patří odrůdám Merlot, Riesling a Cabernet Sauvignon.

Vzhledem ke tvaru obou ostrovů se v celkově mírném klimatu výrazně projevuje oceánský vliv. Léta jsou chladnější a zimy naopak teplejší, než ve stejné oblasti na severní polokouli (ta odpovídá zhruba rozsahu od Bordeaux po jižní Španělsko). Také vlhkosti je na Novém Zélandu mnohem více, proto se většina vinic nachází v údolích s přirozeným prouděním větru, který dokáže hrozny na révě osušit.

Počet vinařských podniků na Novém Zélandu se stále zvyšuje a už před několika lety přesáhl číslo 500. Vzhledem k překotnému rozvoji málokdo disponuje vlastním technologickým zázemím a většina vína se zpracovává v nemnoha větších závodech. Zcela běžné je i oddělení pěstitelské části od zpracovatelské, stejně tak jako nákup hroznů i ze vzdálených oblastí. Převážení hroznů, moštu i třeba samotného vína k láhvování tak znamená mnohdy i několik stovek ujetých kilometrů. Absence tradičního vinařského pohledu se projevuje i v drobnostech – drtivá většina produkce je balena do láhví se šroubovacím uzávěrem.

Z evropského pohledu je překvapivá i velká míra volnosti při zpracování hroznů. Volná, nijak neregulovaná chaptalizace (doslazování) moštu je běžnou záležitostí, ale vinaře nesvazují ani jiná pravidla, která jsou v Evropě běžná. Jedním z mála omezení se týká označování etiket – aby na ní mohla být uvedena odrůda, musí její podíl představovat minimálně 75%. V praxi se naštěstí dodržuje spíše „evropských“ 85%.

Bouřlivý vývoj vinařství s sebou ještě stále nese neobvyklý pohled na pionýrské hledání cest samotnými vinaři. Ti teprve zkoumají vazbu klimatu, půdy a révy, zkoušejí nové podnože i odrůdy, způsob jejich vedení na vinici i všechny možné techniky zpracování.

Charakter vín je proto velmi proměnlivý svým stylem i kvalitou. Přesto se novozélandská vína velmi rychle zabydlela na světových trzích. Tím prvním byla díky tradičním vazbám Velká Británie, v posledních pěti letech ale dramaticky stoupl export i do dalších zemí – zejména do USA, Austrálie a Japonska.

Není nejmenších pochyb o tom, že Nový Zéland je zemí s velkou vinařskou budoucností. Zdejší Sauvignon si bleskovou rychlostí dokázal získat všeobecné uznání jako reprezentant osobitého stylu, který slučuje jemnou, štíhlou harmonií vín Starého světa a chuťovou plnost vín světa Nového. Podobně atraktivní podobu má i Pinot Noir – a další překvapení určitě nejsou vyloučena.


Nový Zéland se dělí na 10 základních vinařských oblastí:

Severní ostrov
Northland
Auckland
Waikato/Bay of Plenty
Gisborne
Hawke´s Bay
Wairarapa

Jižní ostrov
Nelson
Marlborough
Canterbury/Wairapa
Central Otago

14.11.2011 | Tomáš Dominec