Vinařství v Bělorusku

Bělorusko je země mlh, mokřin a nížin. Nejvyšší bod Dzjaržynskaja gara (podle zakladatele KGB Felixe Dzeržinského) leží 345 m nad mořem. Podnebí je oproti České republice výrazněji kontinentální s mrazivou zimou (průměrná lednová teplota -6,5°C), deštivým jarem a létem (roční srážky 550 až 650 mm). 

Příprava cesty za běloruskými vinicemi skýtá řadu nástrah. Nejdříve je nutno vyřídit vízum. Stojí 85 Euro (polský kolega zaplatil méně, ale vízum nezískal). Podmínkou je uvedení adresy pobytu. Ovšem komunikace s vinaři vázne (e-maily zůstávají bez odpovědi, telefonáty limituje jazyková bariéra) a Booking.com popírá existenci Minsku natož Pinsku. Nakonec kurýr víza přiváží den před odjezdem. Naše trasa míjí legendární přechod v Brestu (hlavní tah na Moskvu, dlouhé hodiny čekání) a po návštěvě Bělověže (zubři, vlci, lesní koníci) je tady železná opona. Kontrola pasu a vozu před vstupem do hraničního pásma, kontrola víz a nákup „strachóvky“ (běloruské zdravotní pojištění, jiné neuznávají), nezbytná „tamožennaja deklaracija“ (otázky rusky, odpovědi česky), kontrola pasu a vozu před opuštěním hraničního pásma. Vítejte v Bělorusku! Benzín 14 Kč, káva 20 halířů. Silnice kvalitnější než polské, dálnice rovnější než české. Stačí akceptovat absenci středových svodidel (otáčení přes travnatý pás) a občasné přechody pro chodce.

Historie vinohradnictví

Pěstování révy vinné na Bílé Rusi má tisíciletou tradici. První zmínka pochází z roku 1005. Vinice byly v Bělorusku ještě v 18. a 19. století. Řadu starých domů zdobí dřevořezby hroznů. Většina vinohradů zanikla po Velké říjnové revoluci. V letech 1939 až 1950 byla obnovena produkce stolních hroznů klasických odrůd i hybridů na jihu a jihozápadě země. Koncem 50. let byl rozhodnutím Moskvy program komerčního vinohradnictví v Běloruské SSR ukončen.

Významnou roli v rozvoji vinohradnictví chladného klimatu sehrál běloruský vinohradník a šlechtitel Dr. Romuald Lojko (1944-2004). Zabýval se především mrazuvzdornou amurskou révou a je autorem rezistentních novošlechtění Kosmonavt, Minskij rozovyj, Kosmos a Krasa severa, které se objevují mj. ve vinicích Estonska nebo Dánska. Zasloužil se o rozšíření ampelografické sbírky (více než 200 odrůd z 24 zemí) Běloruského sadařského výzkumného institutu (skleníky v Minsku, vinohrad v Pinsku). Byla to jedna z největších kolekcí révy vinné v Sovětském svazu (další byly v Moldávii, na Krymu a ruském Dálném východě). Oficiálně vznikla 3. června 1948. Ve skutečnosti jen navázala na dílo vinaře-zahrádkáře Ivana Ivanaviče Šavčuka (1887-1965), Pinčany nazývaného Mičurin z Polesí (region na pomezí Běloruska a Ukrajiny). Ivan Šavčuk původně pracoval v městském archívu, avšak pro horšící se zrak byl propuštěn. Aby se uživil, vysadil na zahradě dřevěného domku, který zdědil po rodičích, rajčata a okurky. Pokoušel se pěstovat hrozny a jiné teplomilné plodiny (meruňky, broskve, vlašské ořechy). Sazenice dovážel z Ukrajiny a Polska. V roce 1932 vysadil prvních 18 keřů raných odrůd. Dodnes se zachoval keř Muškátu St. Laurent z roku 1935. Vyzkoušel přibližně 300 kultivarů, osvědčily se čtyři desítky. Za stalinské éry byl nucen svou sbírku věnovat státu. Původní vinice (0,8 ha) je dnes zpustlá. V plánu je rekonstrukce dlouhá léta chátrajícího domku u pinského nádraží na Vinařské muzeum Polesí. 

Pinská vinohradnická stanice namnožila za 60 let činnosti půl miliónů sazenic. Doporučovány byly v prvé řadě rané odrůdy s vegetačním obdobím do 120 dnů: Novošlechtění s amurskou révou Aljošenkin, Tambovskij bjelyj, Korinka russkaja a Agat donskoj, moldavský Muskat jantarnyj, Novoukrainskij rannij a běloruský Kosmonavt. Pěstitelům stolních hroznů byly určeny odrůdy s velkými bobulemi: Rezistentní Arkadija, novošlechtění s amurskou révou Vostorg, dále Ukrainka, Zorka, Kodrjanka, Talisman a ukrajinský Muskat žemčužnyj (Muškát perlový). Odradit vinohradníky-začátečníky neměly mrazuvzdorné a plísním odolné kultivary: Lotyšské Zilga a Guna, Spulga, maďarská Bianca, Seneca (jedním z rodičů je Hedvábné žluté), Jubilejnaja Novgoroda a Fioljetovyj avgustovskij. Sazenice zakoupilo několik sovchozů a kolchozů jižně od Minsku (Zubki, Petroviči, 1. Maja) a mnohé stanice mladých přírodovědců. V sovchoze Dobraja volja u Pinsku byla založena podnožová školka. Žádná z těchto vinic již neexistuje a Pinská vinohradnická stanice byla zrušena na jaře loňského roku. Výzkum měl pokračovat v Běloruském sadařském výzkumném institutu Samochvaloviči nedaleko Minsku. Dosud se tak nestalo (údajně mají prioritu melouny).

 
Stáčírny a nadšenci

Minský vinařský závod je pouhou stáčírnou vín dovezených v klimatizovaných cisternách z Moldávie, Gruzie (Kindzmarauli Marani), Francie (Bordeaux Maison Rivière), Itálie (Castelli Romani) a Španělska (Castillo Las Veras). Plánovány jsou dodávky z Kalifornie. Podobných lahvovacích závodů je v Bělorusku několik. Např. Minskij zavod igristych vin se pyšní exportem plagiátu Sovjetskoje Šampanskoje do New Yorku. Podíl vína na celkové konzumaci alkoholu činí pouhá 3%. Bělorusové dávají přednost vodce (42%) a ovocným vínům (35%). Vládu znepokojuje nárůst konzumace levných ovocných vín, současně plánuje zvýšení jejich výroby. Zahraniční vína jsou cenově znevýhodněna za účelem ochrany místních producentů. Avšak ani oni nejsou stimulováni k výrobě kvalitních produktů. Kupní síla je nízká.

Dle běloruského tisku se zásluhou globálního oteplení zvýšila průměrná roční teplota o 4°C. Brzy prý budou pěstovat papriky. Zemědělská farma Sad u města Lepel (150 km severně od Minsku) hledá perspektivní druhy ovoce a zeleniny. Součástí farmy je pokusná vinice. Portfolium modrých odrůd zahrnuje univerzální (stolní i moštovou) Alfu, mrazuvzdornou Zilgu a velmi rané stolní kultivary Kosmonavt a Muromec. Z bílých jsou testovány stolní Aljošenkin, dále Volžskij, lotyšská Supaga, ruská novošlechtění Muskat Niny, Krasa severa, Korinka russkaja a univerzální mrazuvzdorný Minskij rozovyj. V roce 2009 byl na jihovýchodě země poblíž Gomelu (druhé největší město Běloruska, těžce postižené černobylskou havárií) vysazen vinohrad (7 ha). Krystal a Bianca budou sloužit k výrobě první běloruské brandy. Na severovýchodě u Vitebska (jedno z nejstarších slovanských měst, založeno 947) vysadil v roce 1982 vinici člen Svazu výtvarných umělců Viktar Pavlavič Kucharav. Vinohradnictví se upsal ve věku 40 let, když manželka získala pozemek družstva. Do té doby neuměl ani zasadit brambory. Pro révu se rozhodl na základě doporučení ruského vinohradníka Dmitrije Tokareva, někdejšího vojáka Rudé armády, s nímž se spřátelil při přípravě válečné expozice pro vitebské muzeum. Oba se totiž narodili v sibiřském Ulan-Ude, kam byli jejich rodiče deportováni v době stalinských represí. Dnes čítá jeho odrůdová sbírka 150 odrůd a do Vitebska pro radu jezdí Litevci a Lotyši. Navštívili jej dokonce vinaři-polárníci z Minnesoty. Nejlépe se osvědčují novošlechtění s amurskou révou Muromec, Severnyj rannij a Korinka russkaja. Pro rodinu a přátele sklízí hrozny ze 70 keřů (dle odrůdy 2 až 15 kg na keř). Podmínky nepovažuje Viktar Kucharav za špatné: Den je delší než na jihu, i když přízemní mrazíky mohou přijít už v srpnu. Vinohrad je ekologicky čistý a vína vyrábějí divoké kvasinky. K družstevnímu vinohradnictví je skeptický, snazší je přece vyrábět vína jablečná. Bělorusko by mohlo být vinařskou zemí (rezistentní odrůdy, moderní technologie), avšak jen za podpory státu. Víno se také dobře snoubí s tradiční běloruskou kuchyní: Draniki (bramborové placky) s bílým suchým, kolduny (bramborové taštičky s mletým masem) s červeným.

Pinskij vinodjelčeskij zavod

Pinsk je říční přístav (řeky Pina a Prypjať) na jihu země (před II. světovou válkou tvořili 90% obyvatel Židé). Navštívit jediné běloruské vinařství s vlastním vinohradem není snadné. Navzdory doporučení Anatoly Kivorota, ředitele Běloruského sadařského výzkumného institutu, selhávají veškeré pokusy kontaktovat vedení pinského závodu. Pomůže náhoda. Pomoci místní mapy (GPS selhalo) je nalezena ulice Sovjetskaja 2, kde má vinařství sídlit. Jak se vzápětí ukáže, nesídlí. V Pinsku jsou dvě ulice téhož jména. Ta druhá pochopitelně mimo dosah mapy. Bloudění, dotazování, ztráta nadějí. Na autobusové zastávce čeká babička: „Sovětská ulice? Svezte mne, ukážu cestu. Je tam vinařský závod. Čtyřicet let jsem tam pracovala. Máte domluvenou návštěvu? Znám všechny. Půjdeme za ředitelem. Žádný problém.“ Pátek, půl čtvrté odpoledne. Stalo se, jak řekla. Asi byla kouzelná. 

Původně Žabčickij vinzavod byl založen 27. ledna 1940. V roce 1976 byl přejmenován na Pinskij vinodjelčeskij zavod (výroba ovocných vín, šťáv, likérů a cukrovinek). V jeho vlastnictví je plantáž černého jeřábu (11 ha) a černého rybízu (2 ha), ostatní suroviny nakupuje. Ročně zpracuje 15 tisíc tun ovoce a vyrobí 9,7 miliónů litrů ovocných vín. Rozhodnutí o výsadbě vinohradu padlo počátkem 21. století. Největší běloruskou vinici (20 ha) vysadil agronom Czeslaw Michaljovič Limanovskij v červnu 2003: Severojižní řádky, široký spon (2222 keřů na hektar), vysoké vedení (čtyřramenný vodorovný kordon), betonové sloupy. Sazenice pocházejí z Pinské vinohradnické stanice. Dominují temně modrá Alfa (plodná, mrazuvzdorná) a světle zelený Tajožnyj izumrjud neboli Smaragd Tajgy (raný, rezistentní k plísním). Doplňkem jsou Krystal, Bianca, Maréchal Foch, dále moldavské a ruské odrůdy. Běloruské kultivary nejsou považovány za perspektivní (potřebují velkou péči), hudbou budoucnosti je německý Solaris (snad vedení závodu přesvědčí, že révová vína jsou lepší než ovocná). Půda je písčitá, vinice rovinatá, meziřadí zatravněné. Dřevěné piliny pod keři zadržují teplo a omezují růst plevele. Problémem jsou plísňové choroby (pouze Alfa a Bianca nevyžadují postřiky). Deštivé léto napáchá více škody než tuhá zima (jako ochrana před mrazem postačí lehké přihrnutí keřů zeminou). Vinobraní probíhá na sklonku září (výnos 8 tun na hektar, cukernatost do 22° NM). V letošním roce je plánována výsadba dalších 10 hektarů a Czeslaw Limanovskij napůl žertem hovoří o 150 hektarech v roce 2015.

Vína jsou školena v horizontálních velkoobjemových tancích s využitím efektu „dubovoj bočki“ (dubové chipsy) a trojí filtrace deskovými filtry. Každá ze dvou lahvovacích linek má kapacitu 6 tisíc lahví za hodinu. Hlavní technoložka Světlana Ivanovna Naumčik vystudovala vinařskou školu v Bělorusku (sic!), absolvovala stáže na Krymu, v Rumunsku a Moldávii. Ovocná vína se snaží přizpůsobit ženské chuti (sladká, fortifikovaná). Úspěšně: Cuvée Černaja žemčužina (Černá perla) získalo mj. titul Nejlepší produkt Běloruska 2009. Révová vína mohla být na trhu již pár let. Panenská sklizeň ročníku 2007 dosáhla 10 tun a např. v roce 2009 bylo sklizeno více než 60 tun hroznů. Rozplynuly se zřejmě v ovocných kupážích. Letos se běloruská Alfa (červená, sladká) a možná i Bianca (bílá, suchá) dočkají premiéry. V červnu 2011 (tj. v době návštěvy) byla vína dle Světlany Naumčik jako „nedokončený obraz“. Podniková prodejna nabízí zatím výlučně vína jablečná. Višňová a černorybízová jsou vzhledem k vyšší ceně prakticky neprodejná. To nejdražší jablečné stojí 16 Kč.

 

DEGUSTAČNÍ POZNÁMKY

Porto bianko - jablečné cuvée, dubové chipsy; 18 obj. % alk., 60 g/l cukru ***  

Višnjevoje šalunja - 100% višňové; 16 obj. % alk., 160 g/l cukru **½

Černaja žemčužina - 40% borůvky, 40% černý jeřáb, 20% černý rybíz; 16 obj. % alk., 160 g/l cukru ***½ 

 

HLAVNÍ ODRŮDY BĚLORUSKA

Minskij rozovyj = Metalličeskij x směs pylů přímoplodných hybridů

Krasa severa = Zarja severa x Tajfi růžová   

Kosmos = Madlenka raná x Hasanský sladký 

Kosmonavt = Severnyj rannij x Muskat Vira

Alfa = Vitis labrusca x Vitis riparia

Tajožnyj izumrjud = samoopylení odrůdy Minnesota (Vitis riparia)

Krystal = Alföld 100 x Villard blanc

Bianca = Villard blanc x Bouvierův hrozen

 

Autor: MUDr. Martin Křístek
Autor fotografií: MUDr. Petra Křístková

21.03.2013 | MUDr. Martin Křístek