Hodnocení vín en primeur – subjektivní problémy

Každý z nás má jinak nastaveno smyslové vnímání, každý z nás je svými smysly klamán a každý z nás se navíc dopouští chyb a omylů. Přesto bychom všichni rádi znali tu absolutní pravdu – jak to víno opravdu chutná? A u en primeuru ještě hůře – jak to víno jednou chutnat bude?

Něco málo se sice dá odhadnout z technických informací, to podstatné je ale stejně nutno hledat v komentářích a hodnocení vinařských kritiků. Ty se ovšem mnohdy i zcela diametrálně liší, což může být způsobeno objektivními příčinami, ale stejně tak okolnostmi subjektivními. Ponechme tentokrát stranou všechny faktory, které ovlivňují individuální degustační schopnosti každého člověka z hlediska jeho fyzické i duševní kondice, jakkoli jsou samozřejmě velice důležité.

Při dubnovém hodnocení sudových bordeauxských vzorků vystupuje totiž do popředí jiná okolnost –  zkušenost. Je to podmínka sine qua non, bez níž je jakékoliv bodování jenom pouhou hrou. Hodnotitel bez zkušeností vnímá víno zcela přirozeně z pohledu „jak mu chutná“. To je ale čirý nesmysl, vína v této fázi nejsou udělána na to, aby chutnala – chutnat mají za pět, deset, třicet let. Několikrát jsem v Bordeaux byl na en primeurových degustacích s lidmi, které znám jako vynikající degustátory moravských vín – tváří v tvář zdejším nehotovým vínům byli úplně vedle. Sám jsem se do podobné situace dostal letos, kdy jsem měl možnost ochutnat několik špičkových toskánských vín v této fázi vývoje. Samozřejmě, že jsem z nich měl nějaké pocity, ale po pravdě řečeno, nevěděl jsem, co s tím. Bez zpětné zkušenosti s tímtéž vínem z minulých let v porovnání nehotové/naláhvované/zralé není možné říci:  92 bodů. A zdaleka nejde navíc jen o ty momentální dojmy. Nemá-li člověk znalost toho, co s touto čerstvou matérií budou na tom kterém vinařství dále provádět (kolik sudů, kolik nových, jak vypálených, jak dlouhé zrání, jak časté stáčení atd.), má takový názor jen mizivou hodnotu.

Žádný oficiální návod jak chutnat nehotová vína není. Jediná možnost, jak se dobrat nějakého poznání, je právě sbírání zkušeností. Teprve tehdy, když člověk začne ochutnávat vína již hotová a porovnávat je se svým někdejším hodnocením, začíná zjišťovat, jak dobře či špatně vlastnosti těch vín odhadl. Tím se pomalu dostává na začátek cesty, kdy je schopen podat o en primeurových vínech do jisté míry kvalifikovanou výpověď. Bez této metody je jakékoliv hodnocení pouhým plácnutím do vody. Sám se dobře pamatuji na své začátky a tím spíše bych řekl – minimálně pět let zkušeností, teprve pak by měl člověk dostat na Bordeaux en primeur „řidičák“.

Kde hledat solidní informace? U vinařských profesionálů, kteří se Bordeaux systematicky zabývají dlouhou dobu. Pokud někdo dělá Bordeaux 30 let, vždycky stojí za to si jeho názor poslechnout – i on se samozřejmě může mýlit, ale i tak si člověk zpravidla nějaké poznání odnese.
 
Pro normálního smrtelníka je dobrou metodou pro orientaci porovnávání vlastních degustačních dojmů u již hotových, starších vín s poznámkami a komentáři jednotlivých kritiků. Postupně si tak tímto způsobem najít ty, s nimiž se člověk nejčastěji (ale samozřejmě zdaleka ne vždy) shoduje. Odtud pak i čerpat informace, vztahující se vínům en primeur.

Níže najdete seznam nejčastěji citovaných hodnotitelů. Každý má své metody, představy i schopnosti, u všech je ale záruka, že se bordeauxskými víny zabývají dostatečně dlouhou dobu:

Robert Parker / Wine Advocate
James Suckling
Steve Tanzer
Jancis Robinson
René Gabriel
Bettane + Dessauve
Izaak Litwar
Jean-Marc Quarrin
časopis Wine Spectator
časopis Wine Enthusiast
časopis Decanter

16.05.2011 | Tomáš Dominec