Bordeaux 2013 v kostce

Jestliže se v letech 2011 a 2012 příroda k jednotlivým bordeauxským terroirům chovala se selektivním přístupem myšky, která v říkance vařila kašičku – tomu dala, tomu víc, tomu málo..., pak v roce 2013 si to rozmyslela a došla k názoru, že se věci dají pojmout jednoduše. Nikomu nic.

Z pohledu vinaře situace více než tíživá, z pohledu milovníka vína mimořádně zajímavá – kdo dokáže v nepříznivých podmínkách udělat dobré víno? A dokáže někdo udělat skvělé víno? 

V celé oblasti čelili vinaři prakticky stejným potížím, jež začaly už na jaře. Květy Merlotu se otevřely nebi právě ve chvíli, kdy se na ně snesly přívaly deště.  Už v tu chvíli bylo zaděláno na nízký výnos této odrůdy a její nerovnoměrný vývoj. V dalším období (červen-červenec) brzdil rychlejší rozvoj révy chlad a déšť, ovšem ve vlhkém prostředí se začaly tvořit plísně. Ani o další choroby nebyla nouze a i pokud se jim podařilo úspěšně čelit, zůstávaly latentně skryté a vracely se s novými útoky.

Teplé počasí v srpnu přišlo již pozdě na to, aby umožnilo hroznům dozrát do bohatosti, avšak zdánlivě  kritickou situaci zachránilo a vrátilo révu „do hry“. Příznivý průběh září dokonce vedl k určitému optimismu. Teplé dny a chladné noci přispívaly k dobrému vyzrávání jak bílých, tak červených odrůd. V samém závěru vegetačního cyklu však přišla další rána – nový nástup plísní, a to s dynamikou, jakou nikdo dříve nezažil. Bylo nutno sklízet okamžitě, s maximální rychlostí.

Nejenom v tomto, ale v povaze všech problémů během celého roku se projevovaly rozdíly jak mezi  jednotlivými apelacemi, tak mezi parcelami a nakonec i mezi jednotlivými místy na parcelách. Zcela extrémně záleželo na tom, jak který vinař na potíže reagoval a jaký způsob řešení zvolil. Další mistrovství bylo nutno prokázat při rozhodování o tom, kdy a kde sklízet, stejně tak jako při zpracování hroznů ve sklepě, které si vyžadovalo velmi cizelérskou práci.

Výnosy byly mimořádně nízké, především díky špatnému jaru a následné nutnosti odstraňovat z vinic všechny hrozny, které by mohly potenciálně ohrozit zdraví vinice. Jestliže v běžných letech se průměrné výnosy pohybují mezi 40-50 hektolitry z hektaru, letos byl průměrný výsledek mezi 20-30 hektolitry a výjimkou nebyla ani čísla kolem deseti hl/ ha....

Jen pro srovnání – na Ch. d´Yquem, kde se sbírají jen jednotlivé, náležitě „shnilé“ bobule, byl výnos 14 hl/ha. A tím se dostáváme k charakteristice vín – vzpomínka na Yquem je vzpomínkou na nebeský nektar, fantastické víno mimo všechny kategorie. I ostatní sauternská dopadla velmi dobře, stejně tak jako většina vín bílých, jež charakterizuje svěžest, dostatečná vyzrálost a bohatost chuti.

Ta naopak zpravidla chybí vínům červeným. I ta jsou svěží, avšak postrádají tělo, je jim vlastní „hranatější“  charakteristika se zajímavou aromatikou v nástupu a tvrdší tříslovinou v závěru – tedy popis, který více odpovídá vínům ze severnějších oblastí. Výraznější v chuti je i kyselina, jakkoli je to jen pocitová záležitost – její hodnoty odpovídají jiným ročníkům, „na vině“ je tu právě menší plnost chuti. Nicméně až na výjimky neměla vína nedozrálé tóny a potěšila i rozumnou mírou alkoholu, většinou 12,5-13°  - tak, jak to bylo běžné ještě v osmdesátých letech.

Při vší úctě k neuvěřitelnému výkonu vinařů je větší část červených vín (především v levnějších kategoriích) jen málo zajímavá. O to větší radost lze mít ovšem tam, kde vinaři i v podmínkách roku 2013 dokázali vytvořit atraktivní, krásná, svůdná vína. Není jich mnoho – ale jsou taková.

11.04.2014 | Tomáš Dominec