Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |
Champagne 1911 – bitva vinařů s armádou
Rovných 100 let uplyne od téměř pozapomenuté vinařské rebelie, k jejímuž potlačení bylo nutno nasadit na 40 tisíc vojáků.
Půda na vinicích v kraji Champagne začínala být v roce 1911 horká už během chladných lednových dnů. Hlavním důvodem byla celková ekonomická mizérie většiny šampaňských vinařů. Po devastujícím nástupu phylloxéry koncem 19. století (jen v kraji Champagne jí padlo za oběť přes 6 tisíc hektarů) a bídné úrody několika následujících let sílilo v této oblasti sociální napětí.
Rozbuškou pak bylo obecné přesvědčení, že zatímco vinaři dřou do úmoru, aby uhájili holé živobytí, obchodníci (v Champagne i jinde) si žijí více než dobře, přičemž pod značkou Champagne prodávají levné víno z ledasjakých dalších oblastí. U části z nich to nepochybně byla naprostá pravda. Na jednom dobovém reprintu je typická dvojice – sedřený, těžce pracující francouzský vinař a růžolící, vypasený, německý (jak z tehdejšího pohledu jinak…) obchodník, prodávající falešné šampaňské.
Prvotním, zprvu relativně nevinným a venkoncem zcela správným požadavkem vinařů bylo přesné vymezení šampaňské oblasti. Po několika technických a politických peripetiích (sahajících až do roku 1905) francouzský parlament tuto záležitost schválil, netuše, že jen přilije oleje do ohně. Oficiální vymezení totiž stanovilo, že pravé šampaňské pochází pouze z departementu Marne, což je skutečně pravé srdce Champagne. Ale vinaři a vinohradníci ze sousedního departementu Aube, kteří se také považují za součást Champagne, byli tímto rozhodnutím těžce zasaženi. Nemluvě o „falešných“ obchodnících, kteří správně tušili, že se blíží konec zlatých časů a nasadili všechny páky tehdejšího politického lobbingu i zákulisní infiltrace k tomu, aby z celé hry nevyšli naprázdno.
Počáteční, relativně klidné demonstrace vinařů, jimž vévodila hesla „Konec podvodníkům“ či „Ať žije vymezená Champagne!“ postupně přerostly do spontánní akce, jež bude i dnes mnohým znít velmi sympaticky: bojkot placení daní! Pokud správně odhadujete, že právě v této chvíli se velmi vehementně vložil do akce stát, nemýlíte se. Rebelie ale již vypukla v plné síle. 11. dubna 1911 se v městečku Damery vrhly rozvášněné davy na dva místní „nepřátelské“ obchodnické domy, porozbíjely množství zde skladovaných láhví a zapálily sklady. Vzpoura se živelně šířila dál a vzbouřenci záhy ovládli významná města Dizy a Ay, kde zdemolovali a vydrancovali celou řadu obchodnických domů. Rudé vlajky revoluce (bez politických konotací) zavlály během krátké doby na mnoha dalších místech. V té chvíli už ale byl na cestě početný vojenský kontingent - 31. dragounský, 5. a 15. střelecký a 106. pěchotní regiment – celkem přes 40 tisíc ozbrojených vojáků.
Proti nim stálo přibližně 6 tisíc vinařů, vyzbrojených upravenými vinařskými motykami „fousseux“, kamením a především vlastním odhodláním. Samotný boj měl ovšem povahou daleko k vojenskému střetnutí. Vojsko nemělo ani z politických ani z obecně lidských důvodů nejmenší důvod revoltujícím vinařům škodit, proto se při skutečném konfliktu omezovalo na ploché údery šavlemi. Vinaři naproti tomu záhy pochopili vojensky beznadějnou situaci a změnili strategii na pozoruhodný partyzánský boj – jakmile se vojsko blížilo, opouštěli barikády i vesnice jen proto, aby se do nich opět vrátili, když vojáci odtáhli k dalšímu „ohnisku odporu“. Mezitím se shromažďovali na jednotlivých kopcích, zapalovali ohně a zpívali „bojové“ písně.
Dvanáctého dubna se jim na krátkou chvíli dokonce podařilo ovládnout i centrum Epernay, to už se ale výrazně začala projevovat početní a technická převaha armády. Během dalších dvou dnů byl odpor vzbouřenců definitivně zlomen. Celé vojsko o počtu 40 tisíc mužů ale zůstalo rozmístěné v Champagne ještě několik měsíců.
Výsledkem rebelie bylo množství vypálených a vydrancovaných domů a tisíce hektolitrů vylitého vína. Je neuvěřitelným zázrakem, že během celé akce nepřišel ani na jedné ze stran nikdo o život. Následné soudy s vůdci povstalců se konaly daleko od Champagne a byla při nich vynesena celá řada poměrně přísných trestů.
Celá záležitost nicméně docela jistě přispěla k tlaku na ustanovení vinařských oblastí a souvisejících zákonných pravidel. V regionu Champagne k tomu po mnoha dalších tahanicích (tentokrát již jen politických) došlo v roce 1927.