Skutečná historie svatomartinského vína

Svatý Martin patří mezi nejpopulárnější světce v různých částech katolického světa. Ve střední Evropě je vedle toho jistě oblíben i mnoha naprostými bezvěrci.

Vedle církevních legend se k jeho životu váží i známé dvě světské, v nichž hlavní role patří husám.  Ač není jasné, zda se opírají o skutečnost, svatomartinská husa je dnes pojmem, který má své tradiční místo ve všech zemích bývalého Rakousko-Uherska a také v jižním Německu. 

Před sklenkou vína pojďme tedy napřed na pekáč s husou. Proč právě na svatého Martina? Po řadu staletí byl podle katolických pravidel 11. listopad dnem, po němž začínal čtyřicetidenní půst, končící o Vánocích. Svátek svatého Martina byl tedy poslední příležitostí k hodokvasu a veselici. Zároveň byl tento den tradiční uzávěrkou ročního hospodářského cyklu a tedy ročních lenních práv, nájemních i pracovních smluv. Přinášel tedy i výplaty zaměstnancům a současně povinnost vyrovnání různých daní, desátků a dalších poplatků. Ty byly místo peněz často řešeny naturáliemi a husa tak mnohdy sloužila jako „platidlo“ už jen proto, že přes nastávající krušnou zimu by pro hospodáře znamenala hladový krk navíc. Souhrn všech těchto okolností vedl k tomu, že právě v tento den se husa stala hlavní protagonistkou oslav.
 
Víno se v těch dobách pilo staré nebo mladé, čistě v závislosti na přírodních podmínkách a dostupnosti. Ani u nás, ani nikde jinde v Evropě se nevyrábělo žádné speciální „mladé víno“, byť bychom jakési prapředchůdce dnešních mladých vín našli už v římských časech. Za „mladé víno“ byla jednoduše považována a také tak nazývána veškerá produkce z čerstvé sklizně.

Pro často publikovaná tvrzení, že se nové pracovní smlouvy na svatého Martina tradičně dojednávaly právě nad sklenkou nového vína či že se v tomto termínu pilo nové víno na dvoře císaře Josefa II., jsem nenašel žádnou historickou oporu.  Stát se to jistě mohlo, těžko to však mohlo být tradicí. Pokud by tomu tak bylo, jistě by se o tom dochoval nějaký historický záznam. Nepravděpodobné se to jeví tím spíše, že svatomartinský termín je z hlediska výroby vína dosti šibeniční a v letech s pozdním dozráváním hroznů prakticky nedosažitelný. 

Svatý Martin se ale skutečně do vinařských souvislostí dostal, a to právě díky Josefu II. Pro vinaře v celém středoevropském prostoru nastala nová situace v roce 1784, kdy tento habsburský panovník vydal zákonné normy, které zásadním způsobem zasáhly do právního uspořádání hospodářských poměrů v celém tehdejším Rakousku. Pro náš příběh je zajímavá ta část, která umožňovala všem pěstitelům prodávat své produkty bez zvláštní licence po určitou dobu, a to počínaje datem 11.11. Nešlo zdaleka jen o víno, ale také o různé další zemědělské produkty.

Nicméně i vinaři mohli od tohoto momentu začít „šenkovat“ na svých vinařstvích svá vína. Zároveň se od tohoto data víno z loňské sklizně začalo označovat jako „staré“ a letošní víno jako „nové“.  Nenazývalo se svatomartinským, bylo to jednoduše „letošní“ („heurige“). Šenkování „heurige“ se postupem času stalo v rakouských zemích doslova společenským fenoménem a skutečnou tradicí, která přetrvává živá až do dnešních dnů.

U nás se sedávání „pod viechou“ pěstovalo také a udrželo se ještě po dobu první republiky. Rozbití tradičních vinařských vazeb po druhé světové válce (zestátnění vinařských podniků a vyhnání německých rodin) znamenalo ale pro uchování vinařských tradic těžkou ránu.

Na nápad vyrobit speciální mladé víno k martinskému datu přišel valtický vinař Jiří Kopeček po roce 2000. Nechal si registrovat ochrannou známku s názvem „Svatomartinské“. Myšlenka se zalíbila celé vinařské obci, proto po určitých peripetiích odkoupil v roce 2005 značku „Svatomartinské“ Vinařský fond. Ten stanovil pravidla pro výrobu svatomartinského, která jsou platná pro všechna vinařství, jež mají zájem uvést toto víno na trh.

Svátek mladého vína se stal rozhodně vítaným zpestřením tuzemské vinařské sezóny a navíc charakteru moravských vín dobře padne do noty – lehčí víno s výraznější aromatikou a vyšší aciditou se příjemně pije i samotné, a tak zejména v letech s časnějším dozráváním hroznů může vést k velmi atraktivnímu výsledku.

02.11.2011 | Tomáš Dominec