Vinařství v Maroku

Maroko je převážně muslimský stát, a přestože slovo „alkohol“ pochází z arabského slova „al-kohl“, konzumace alkoholu je v islámu zakázána. Mnohý milovník vína by si tak mohl myslet, že na vinice zde určitě nenarazí. Výroba alkoholu je zde však povolena, historicky pod dohledem křesťanů a židů, a i pěstování vína má zde svou historii a pravděpodobně i budoucnost.

Když se Maroko v roce 1912 stalo protektorátem Francie, objevili zde Francouzi úrodnou půdu, která byla vhodná k pěstování vína.  Zajímavá byla zejména oblast Meknes, uprostřed pohoří Atlas. V roce 1956, kdy Maroko získalo nezávislost, se zde rozkládalo 55.000 hektarů vinic.

S odchodem Francouzů však marocké vinice zůstaly ležet ladem. V roce 1967 Evropské hospodářské společenství (nyní Evropská unie) vyřadila většinu marockých vín ze svého trhu. Několik málo zbývajících vinic spadlo pod přísnou vládní kontrolou.

Na naléhání krále Hassana II a jeho nástupce Mohammeda VI se v devadesátých letech Maroko vrátilo k pronajímání vinic francouzským vinařským společnostem, které zde vysadily evropské odrůdy. Do začátku tohoto století se pěstování vína zotavilo a nyní je v Maroku 50.000 hektarů vinic.

I když je v mnoha oblastech konzumace alkoholu stále zakázána, zejména ve dnech muslimských svátků, díky přílivu cestovního ruchu je ve velkých městech Maroka prodej vína velmi rozšířen.

Víno v Maroku to nemá úplně jednoduché. Jednou z komplikací jsou vysoké teploty. Po měsíci dubnu je zde tak horko, že výrobci přepravují svá vína spotřebitelům pouze ráno nebo po sedmé hodině večer.  Není to však jen horké počasí, které představuje pro vinaře výzvu. V srpnu a září jsou pouštní větry tak silné, že mohou zničit 30 až 40 procent úrody.

Investicí do výroby a více progresivním postojem k alkoholu se kvalita marockých vín rychle zlepšila. Bohužel je obtížné nalézt je jinde na světě. V případě návštěvy Marrakéše či jiného marockého města tak určitě stojí za ochutnání.

16.05.2012 | Markéta Píšová